Jdi na obsah
Jdi na menu
O Smutku:
1.Je noc.Nejradši bych utek, když přichází
smutek.Jsem stále sám, nikoho nemám a
tak marně hledám dívku svých snů, která
by mě měla ráda a svoje srdce mi dala.Né
nejsem ochlasta jsem jen básník poeta.
O Lásce:
1.Co je to láska, co je život? Tajemná kráska,
ze které jsem marod.Je to nemoc, která bolí
i hřeje, ale umřít bez ní to nejde.Tak proč ji
stále hledám, když sil už nemám.
2.Kde se jen skrýváš, odkud se na mě díváš.
Je lepší je čekat než-li se rychle zklamat.
Ale na co je zklamání, když všechnu radost zahání.
Jsem zmaten až se mi objevíš budu šťasten.
O Víře:
1.K čemu je láska a co city sou?Ta tajemná kráska
nosí víru svou.Víru v naději a štěstí.Tak proč jsem
sám?Jsem snad slepí či ji málo znám.
2.Nejspíš se nehodím do této doby, která je plná zloby.
Nejradši bych utek tam kde je láska a není smutek.
O Naději:
1.Jsi má naděje, pro kterou chci žít.Jsi mé štěstí, které
chci mít.Jsi mé štěstí i nadějě co tak krásně hřeje, když
jsem vedle tebe hned se cítím lépe.A proto tě prosím na
kolenou vydrž to se mnou.Už nechci snít a životem
jen tak jít.Chci jen s tebou být.
O Vyznání:
1.Když jsem poznal tebe, rozjasnilo se mi nebe.Zmizel
temný stín.Už nejsem sám.Dobře to vím.
2.Kdyby napad snih, roztaje ho tvůj něžný smích.
A kdyby ho napadlo více, roztaje ho moje srdce, které
láskou překypuje a to jenom k tobě.
3.Rozjasnilo by se nebe.Co víc si můžu přát, když
mám tebe.
O Dnu a noci:
1.Ty jsi světlo mého života.Jsi jak slunce, když svítá
nad vodní hladinou, kde temné stíny pominou a vodní
růže rozvinou své květy do krásy.
2.Ač nesmělý, já troufám si ty květy bez váhání jen vložit
do tvých něžných dlaní.Čekám na tvé pohlazení, na tvé
krásné políbení.
3.A poté, když slunce zapadá, krajina do peřin se ukládá.
Jen měsíc svítí nad hladinou a vodní růže své květy
zavinou.Ty jsi tam, kam jiní nemohou.Jen já vím, že jsi
mou jedinou.
O Stýskání:
1.Stýská se mi po tvých prstíčkách, po tvých něžných
ručičkách.Stýská se mi moc.Chtěl bych být s tebou
celou noc, chtěl bych být s tebou celý den.Být s tebou
jen.
O Trápení:
1.Trápím se, trápím, když neslyším tvůj něžný hlas.
Trápím se, trápím, když nevidím tvou hezkou tvář.
Trápím se, trápím, když neochutnám chuť tvých rtů.
Trápím se, trápím, když necítím vůni tvých vlasů.
Trápím se, trápím, kde jen jsi?
Trápím se, trápím, proč tu nejsi?
O konci lásky:
1.Jsou dvě hodiny ráno a tak se tě lásko ptám.Proč jsem tě ztratil?
Jsem snad debil nebo jsem to jen špatně pochopil.Promiň mi tato
ostrá slova, která si říkám znova a znova.
2.Mohl za to snad jen osud, že nejsi odsud.Že jsi nemohla být blíž.
Já ztratil jsem ten klíč.A teď si uvědomuju, že tě získat zpátky
nemohu.
O Večernici:
1.Ach ty má jasná Večernice, co záříš jak ta tanečnice
na noční obloze, je mi z tebou tak blaze.
Tvá krása je jak letní den, být s tebou to je můj tajný sen.
Tvá krása je jak letní noc, máš nade mnou zvláštní moc.
Při pohledu na tebe hned se mé srdce zasměje a to jen díky
tobě, Večernice!
O pravdě života:
1.K čemu je život bez lásky.Na co je kazeta bez pásky.Jsem jako kůl
v plotě a ty jsi to nejkrásnější kotě.Tak se ptám, proč jsem stále sám?
Proč nemohu, chytit štěstí za nohu.Proč, když si myslím, že bys byla
ta pravá.Proč na podzim tráva usychá?A přitom jsi jenom kráva!A je to.
Krása přece není všechno!
O hledání lásky:
1.Hledám, hledám ale stále nic nenalézám.Hledám tu tajemnou krásku.
Hledám tu nádhernou lásku.Nejde mi jen o tu věc.Nejde mi jen o ten
sex.Hledám cit a porozumění.Hledám ale nikde to není.Jde mi jen o
dvě věci- ROMANTIKU a LÁSKU přeci.Hledám, hledám ale stále
to nenalézám.
O sázce ke kytce:
1.Láska to je věčná sázka pro život.Najít tu pravou, najít toho pravého
a prožít spolu něco krásného.V lásce nejde jen o vzhled a krásu.
V lásce jde o cit a romantiku.Láska to není jenom sex.Láska to je
křehká věc.Rozkvete jako krásná růže.Ze země až do nebeské výše.
Ale když se o ní nestará, zvadne rychle, dříve než se dotkne nebe.
A proto milé kotě, předávám ji právě tobě.
O Romeu a Julii:
1.Já vím, že nejsem Romeo, ale ty kdybys byla Julií.Zmizel temný stín.
A slunce v den promění.Najednou by bylo krásně.Až by z toho rozkvetly
básně o tvé něžné kráse.
O této době:
1.Je noc.Jen za oknem smutně leje, tak na co ještě skládat básně.O té
tajemné krásce, o té něžné lásce.Když dnes už je jiná doba.A Julie
nechala Romea.Tak se tě Shakespeare ptám kolikrát si byl milován
a kolikrát klamán.
2.O básnících se říkalo, že jsou prokletí.Já jen můžu říci, že to stále platí.
Jak vyznat lásku mám, když jsem stále jen klamán.
Kde vzít sílu, kde hledat víru.Věřit ještě v lásku, jsem jak ta loutka na
provázku.
O přírodě:
1.Když sluneční paprsky vstávají.Krajina do krásy se probouzí.A ptácí
zpívájí tu ódu na radost, že přichází den a končí noc.Jen potok šumí,
tam někde v údolí.A nahoře na nebi krouží čtyři vlaštovky.
2.Když tu náhle, nebe se zatáhne a déšť tu krásu zaleje.A poté vítr déšť
zažene.Najednou je zase krásně slunce svítí, ptáčkové zpívají, potok
šumí a vlaštovky si vesele poletují.
3.Ale to už slunce zapadá a krajina do peřin se ukládá.Začíná noc a končí
den.Začíná sen a končí báseň.
O hvězdičce:
1.Ach ty má zlatá hvězdičko.
Proč jsi tak vzdálená, až se mi s toho klepou kolena,
že si tak tajemná tvá krása musí být nesmírná.
2.Ach ty má zlatá hvězdičko.Co si spadla z nebe, já
tě zvedl z té země.Jsi světýlko mé naděje, co tak
krásně hřeje.Tak mi sviť stále více, když
mé srdce tepe, láskou jenom k tobě.
O sluníčku:
1.Ach ty mé jasné sluníčko.
Nač si psát stále básně, když je nám tak krásně.
Mohlo by nám být, ale lépe kdyby jsme byli vedle sebe.
O laňce a daňkovi:
1.Jsi štíhlá a pružná jak laňka co stále hledá svého daňka.
Tak už ho nehledej když jsem tu.Ty si nej.
S láskou nebo bez:
1.Ty tajemná krásko, ty nádherná lásko.
Co skrýváš za vnitřní sílu?
Hledal jsem tě dlouhou dobu, modlíval se přitom k Bohu.
Nyní když t mám, nechci být už sám.
Život s tebou je jak po nebi plout.
Bez tebe jest však jako věčně zatažené nebe,
ze kterého padá smutný déšť.
Archiv
Kalendář
| << |
listopad / 2022 |
>> |